B-STT soutěže shrnutí

Před nějakou dobou jsem slíbila doplnit naše zážitky a poznatky, které  jsme nastřádali za těch pár soutěží v kategorii B STT.  Měsíc po poslední soutěži v sezóně 2008/2009 se k tomu konečně dostávám a škrtám tím rest, který mi ještě zbyl. 
 

Tak tedy: 
 

6.6.2009 – COOL DANCE 2009, Praha 
 

Umístění: 11-12/18 
 

První  soutěž v béčkách a první soutěž po čtyřech měsících... Ani se to nezdá, že to je už taková doba, ale kalendář nelže.

Prostředí  Národního domu na Smíchově patří mezi ty „luxusnější“  místa pro soutěže a v hezkém prostředí se přece jen tančí o něco líp než po tělocvičnách. (Nic proti tělocvičnám!)

Poprvé  trvá Ondrovi příprava delší dobu než mně. V novém oblečení, v nových botkách projíždíme při roztancování nové sestavy a není to nejhorší, drazí přátelé.

Sice toho času na roztanc nebylo hodně, ale aspoň něco... Tradááá, první  kolo začíná. Waltz jsme vyfikli jak naprosto zkušení profíci, tango bylo víc než ohnivé, valčík jsme pluli krásně, jak kdyby ho Strauss napsal přímo pro nás, slowfox pojednal Ondra po svém a sestavu bleskem změnil tak, aby vyniklo to, v čem jsme nejlepší – Ondra v couvání a já v chůzi vpřed - a quickstep jsme tančili s opravdou lehkostí, jak se nám nějak vyprázdnila hlava. No co si budeme povídat – úctyhodný výkon! Možná jsme jen trochu předstihli svou dobu a někteří z porotců nepochopili naše pojetí tance, takže druhé kolo uteklo jen o 2 kříže. Důležité je, že se nám tančilo dobře, že jsme se pobavili, že jsme porazili i některé kolegy, kteří jezdí už delší dobu a ačkoli se podle chování někdy zdá, že jsou mistry světa amoleta, protože vám ani neodpoví na pozdrav, tak se jim teda vůbec nezadařilo. Prostě to bylo cool.

7.6.2009 – Velká cena polské  firmy Tango OK, Brno 
 

Umístění: 10/12 
 

Takhle zpětně  bych řekla, že je to soutěž, na kterou jsme vůbec jezdit nemuseli, ale po bitvě je každý generál.

Původně  chtěli organizátoři nechat všechny béčkové, teda vlastně  béčkařské standarťáky v jedné skupině. Oznámení, že se bude tančit ve dvou skupinách mělo skoro tak stejný potlesk, jako Kája Gott, když slavil 70.

My jsme tančili opět velmi dobře a s nasazením, protože jinak to snad ani neumíme , ale konkurence byla velká. Navíc – moudřejší ustoupí, tak jsme ustoupili, aby do finále mohli jiní. Co bylo na té soutěži dobré je hlavně to, že jsme měli semifinále ještě před tím, než jsme vůbec dupli na parket. A Ondrovi se tančilo ještě líp než v Praze (možná proto, že je tělem, duší Starleťák) 
 
 

14.6.2009 – Letní pohár města Kladna, Kladno 
 

Umístění: 5/14 
 

Tady to už  známe, tady jsme už tančili a tady jsme i vyhráli – mazáci, ne? Máme za sebou už dvě soutěže, takže tančíme i s mnohem větší jistotou a taky víme, kde máme – světedivse – slabší okamžiky. Po prvním kole jsme byli 3-5 a v semifinále končíme na krásném pátém místě. Finále, do kterého postoupily páry čtyři, nám zůstalo o dva kříže před nosem. Ale zase si to vemte – už na ta finálová vrata začínáme dost silně klepat... A taky máme radost, že vytancovanější a úspěšnější páry skončily za náma. To jako není škodolibá radost, ale jen radost, že se nám něco povedlo. Tak to finko už třeba příště – nač ztrácet čas, ne?  
 

20.6.2009 – Sport Agency Praha Cup 2009, Praha 
 

Umístění: 11/19 
 

Tuhle soutěž máme rádi, i když se nám na ní kdovíjak nedaří. Ale je to blízko!!! Vždycky přemýšlíme, jestli pojedeme MHD, nebo autem a nakonec jdem pěšky. Není to sice nejsměšnější vtip na světě, ale nás zatím baví.

Naposledy jsem v tomhle sále seděla na domovní schůzi, která se neskutečně potáhla. Ani jsem nevydržela až dokonce, protože mi zdřevěněla sedací část těla. Ondra si v tu dobu užíval v bazénu na Slovensku, kam byl služebně „odvelen.“ Ale vraťme se na soutěž.

Suverénně  jsme postoupili z prvního kola do semifinále, během valčíku jsem se stihla posadit nějaké paní mezi diváky do klína, protože jsou na parketě i takové páry, které nevidí, nebo vidět nechtějí a klidně vás smetou jak uragán. Paní ze mě měla asi radost, tak jsme se na sebe usmály a my pak s Ondrou tančili dál. Jenže ani tady jsme už dál nepostoupili a zůstali na jedenáctém, semifinálovém místě. Moc radosti jsme neměli, ale i takové soutěže jsou. A zítra je taky den!

21.6.2009 – Spektrum festival 2009, Praha 
 

Umístění: 6/13 
 

Soutěž pořádal Tomáš Sklenička, který nám také vysvětlil, že ten sál není malý, že jen tak vypadá, protože má vysoký strop a není tak otevřený, jako některé jiné sály.

Přišel se podívat i Zabyk (rozuměj Petr Zabystrzan, náš trenér a kamarád). Po prvním kole s přehledem 1-2!!! Objevili jsme totiž, v čem je naše síla – ve slabé skupině! (Omlouvám se všem, kdo s námi ve skupině tančili, není to myšlené nijak zle, ale sami víte, že další dvě skupiny byly fakt celkem „nadupaný.“)

V semifinále už s námi ale naše původní skupina netančila, což nám přišlo velmi líto, a tak jsme už do finále nešli ani my. Zase o to jedno místo před finále, tentokrát jen o tři kříže. Ale to první kolo, to bylo fakt super! Ondra Petrovi navrhl, že první kola už nám docela jdou, takže bychom měli trénovat víc ta semifinále, že tam to ještě není ono.

27.6.2009 – Cena TSK Salta Benešov, překvapivě  Benešov 
 

Umístění: 6/14 
 

Hádejte, kolik párů bylo ve finále? Správně, pokud říkáte pět. Sezóna se pro nás uzavírá bez finále, ale to neva.

Poslední  soutěž v sezóně – a jak se říká: „To nejlepší na konec.“ Proč to nejlepší? Čtěte dál...

Ondra chtěl vyjet brzo, aby se stihl ještě podívat na Ríšu s Luckou (Richard Boguaj – Lucie Hušková, pozn.autorky). Ještě na chodbě před odjezdem jsem si vyslechla klasické: „Máš všechno?“ „Vzalas průkazy?“ (Ano, u nás v páru se o průkazy stará partnerka) „Můj hostovák máš taky?“ „Máš šaty, boty, kartáč a olej?“ Předpokládám, že nemusím ani zdůrazňovat, že všechny mé odpovědi na předchozí otázky byly kladné. (Jen jednou jsem si zapomněla do Brna vzít ještě něco na krk, ale to jsem se přirozeně nepřiznala, a tak to taky zůstalo partnerem nepovšimnuto. )

Jeli jsme v klídku, necelou hodinku, podívali se na Rišu a na ostatní. Ondra se šel připravovat: „Měla by ses jít taky pomalu připravit.“ „Já budu hned, ještě mám čas.“ „Nemáš moje knoflíky?“ „No, jestli sis je nedal ke mně do kufru sám, tak ne.“ „No, tak to je v p....i. Já nemám knoflíky. Tak já jedu do Prahy. Řekni, prosím tě, porotě, že jsem na cestě, kdybych to nestíhal.“ Na tomhle místě ve vypravování se obvykle – pokud u toho je – Ondra ozve, že neříkal porotě, ale pořadatelům a já obvykle – pokud u toho jsem – tvrdím, že určítě říkal porotě. A právě proto, že jsem to moc nepochopila. Navíc za necelou hodinu končila prezence a to by se fakt nestihl vrátit... Tak co teď? Náhradní nikdo nemá a svoje asi jen tak nepůjčí. „Hele, Ondro, tak tě do toho zašijem a zašpendlíkujem.“ „A jak to chceš jako udělat?“ „Jehlou a nití a případně zavírákama. Jak jinak?“ Naše rozhovory jsou někdy na opravdu vysoké filozofické úrovni a i Sokrates by koukal, jak umíme vést dialog. A povedlo se. Takový parádník jako na té soutěži ještě nebyl...

Co se týká  tancování, tak parket trochu klouzal, moc vzduchu tam taky nebylo, ale jinak dobrý. Někdo si přijel pro áčka před prázdninama a my jsme byli zvědaví, jestli zase skončíme před branami finále. Po prvním kole 3.-4. a v semifinále šestí. Klasika. Pět křížů nám chybělo do finále. Ondra se nechal slyšet, že už by ani postoupit nechtěl, protože toho má dost – asi tím myslel únavu z nedostatku dýchatelného vzduchu a nejsem si jistá, jestli se někde neuvolnil zavírací špendlík, že by ho někde nezvykle píchalo...  
 

Takže tak skončila naše letošní taneční sezóna. Začali jsme jezdit na standarťácký soutěže a povedlo se nám projít déčka, céčka a klepat na finále v béčkách. Děkujeme za podporu, za rady a za příjemný kolektiv na soutěžích a od září zase ahoj. (Ono je to už za měsíc!!!)