Maratón prodlouženého víkendu

Máme tu pátek 24.10. a my jsme slíbili na večer ukázky v Harrachově ve FitFun hotelu. Byli jsme tam už několikrát a atmosféra je tam vždycky moc příjemná, tak tam jezdíme rádi, ačkoli je to přeci jen trochu z ruky. :-)

Cesta tam nám trvá podstatně delší dobu než jindy, protože D8 je na výjezdu z Prahy totálně ucpaná a kdybychom šli pěšky, asi bychom tam dorazili rychleji. Jsou to naštěstí jen ukázky a ty nám neutečou jako soutěž v Benešově minulý týden :-)

Vítá nás tam stále usměvavá paní ředitelka. V klidu se jdem připravit, odtančíme na poněkud klouzavém parketě, převlíkneme se zpátky do civilu a tradá do Prahy. Přijeli jsme chvilku po půlnoci. Ráno vstáváme na soutěž do Hodonína.

6:30 zvoní budík, já vystřelím z postele a s Ondrou to ani nehne. Ranní koloběh začíná: kafe, čaj, koupelna, přežehlit košili, vzbudit Šípkovou Růženku, zkontrolovat jestli máme všechno, jo a dát vědět Petrovi, že jedeme. Monika Mihalíková a Petr Zabystrzan budou třešničkou na dortu celé soutěže. Vyzvedáváme je a jejich dva obrovské lodní kufry a vyrážíme. Výhodou toho, že máte v autě Peťu Zabystrzana, je, že se nemusíte trápit špatným signálem rádia. My jsme ho po chvilce rovnou vypnuli. To rádio myslím. Petr vypnout nešel. :-) Jen na chvilku ho uspalo teplo v autě. Ale za to mohli jeho dva svetry.

Celá soutěž je zároveň oslavou výročí založení města Hodonín, a tak ceny předává Marie Terezie, hodnocení porotců sbírají pážata a vítězové každé kategorie si mohou na chvilku sednout na trůn s šaškem ležícím u nohou.

Blíží se nám D-STT, jdeme se připravit. Jaký my jsme měli báááječný servis! Ondrovi se nějak nedařilo zkrotit vlasy ani litrem gelu. Monča se nabídla, že ho učeše a já bych vám přála vidět Ondru, jak si chrochtal blahem, že se o něj stará. :-) Šikula to je, tahle Monča! ;o) Pak mi nabídla, že učeše i mě a já bych vám přála vidět mě, jak si chrochtám, že se o mě stará. Šikula šikovná to je! Moni, ještě jednou děkujeme. Navíc během soutěže nás ještě pomohli srovnat, upozornili na nedostatky a natočili nás.

Když byla na řadě jejich soutěž – tedy pohárovka BAM-STT, my jsme je na oplátku ani nečesali, ani jsme je nerovnali, ani je neupozorňovali na nedostatky, ale zase jsme je natočili a nafotili. Svojí soutěž samozřejmě s přehledem vyhráli, sebrali všechny kříže a všechny jedničky. No a my pojedeme, protože zítra máme zase soutěž v Chrudimi. Bereme ještě Maurizia, Kleopatru a Lenku do Brna. Jenže co se nám nestane… Z motoru se nějak kouří a to není moc normální, tohle jindy nedělá… Zastavujeme na benzině, a pět párů neznalých očí kouká pod kapotu, kde stejně nic nevykouká. I když přece – Ondra vykoukal spadlý klínový řemen. Jenže zpátky nasadit nešel. Co teď? Do Brna ještě dojedeme – sice krokem, ale dojedeme. I světla pomalu zhasínají. Je něco před desátou večer. Maurizio, čili Petr Ouředníček, zkouší obvolat pár známých, ale bohužel nikdo z nich zrovna není v Brně. Auto už nejde ani nastartovat, my mrznem a asistenční služba nabízí mizivou asistenci.

Jediná dobrá duše, která nám zvedla telefon a nechala si nás na přespání, abychom nemuseli jet v 0:38 vlakem, byl Honza Kohout (TK TŠ Stalet Brno, M-stt, A-lat a taky velmi dobrý salsero). Sice jsme museli vstávat ráno poněkud dřív, protože Honza musel zase do Prahy na seminář, ale i tak děkujem, protože to fakt bodlo. Ráno jsme teda o půl osmé jeli přes Pardubice rovnou do Chrudimi, kde jsme celý den čekali na naši soutěž. Snad poprvé jsem zažila, aby tančili nejdřív Béčka, pak Céčka a pak teprve Déčka, ale co… Mezitím nám brácha s kamarádem odvezli auto z Brna do Hlinska. My jsme si nakonec dotančili pro druhé místo a konečně domů… Pondělí bylo volné a v úterý zase brzo ráno vlakem do Jihlavy. Auto bohužel stále nepojízdné… V Jihlavě se zadařilo a nám teď obývák zdobí o dvě zlaté medaile víc :-)

Po celém tom prodlouženém víkendu byla horká vana a teplá peřina vážně báječnou relaxací :-)