Profilový pořad TS Ridendo Hlinsko 2009

Každý rok pořádá TS Ridendo Hlinsko na závěr sezóny profilový pořad, kde všechny skupiny divákům předvádí, na čem poslední rok pracovaly. V Ridendu tančí děti od 4 let a těm nejstarším se už děti říkat nedá – nejednomu z nich už je nějaký ten pátek přes 30.

Každý rok se koncepce pořadu mění tak, abychom diváky, kteří se na nás přijdou podívat, co nejvíce pobavili a zaujali. Minulý rok jsme měli profilový pořad ve stylu „Film, televize, divadlo“ a dnešní rok byla koncepce naprosto jasná z podtitulu profilového pořadu – LVÍ KRÁL.

Nutno poznamenat, že se Lví král rodil veeeeelmi dlouho. Premiéru měl mít už dříve, ale nakonec se příprava ukázala být daleko náročnější, a tak byl Lví král představen na letošním profilovém pořadu v Komorním divadle v Hlinsku 21. května 2009.

V první části večera předvedli divákům ukázky ST a LA tanců juniorské taneční páry Bára Burešová s Vojtou Kopeckým a Edita Macková s Kubou Kopeckým a taky dospělé taneční páry Lucka Hušková s Ríšou Boguajem a naše dvě maličkosti. Ukázky se prostřídaly s vystoupeními dvou dětských skupin Veverek a Žabiček pod vedením Lenky Douchové a Terezy Šustrové. Druhá část pak patřila zcela Lvímu králi.

Celá myšlenka Lvího krále se zrodila v hlavě Martina Pýchy. Bylo potřeba dát dohromady scénář, nastříhat hudbu, připravit choreografie a rozdělit role. Během roku pak jednotlivé skupiny nacvičovaly své vstupy. Sólisti přišli na řadu později. V květnu se ještě šily poslední kostýmy.

Ve čtvrtek před naším „Velkým pátkem“ se celý pořad zkoušel v kuse. V zákulisí zkoušeli naši „malíři“ měnit lidské obličeje na antilopy, žirafy, hyeny, lvi,… Celkem kulturní prostředí hlineckého divadla se během odpoledne a večera změnilo v prostředí africké. Zdálo by se, že je všechno připravené a ráno můžem začít. Jenže! Nemáme ještě namluveného vypravěče, respektive vypravěčku Lvího krále…

Martin poslal ze Švédska, kde byl služebně, krátké texty, které měly uvádět jednotlivé vstupy. Chtěli jsme je s Ondrou nahrát přes víkend, ale trochu nám to zkomplikoval můj nápad, že by bylo lepší, kdyby byly texty zrýmované. V takové podobě ale od Martina nedorazily… Ondra – mistr zvuku, zvukové aranžmá a speciální zvukové efekty zatím prohledával internet, až našel vhodný software. A já jsem zase hledala rýmy na slova jako lví, Afrika, Simba, Scar, duše, boj, atd. Těch rýmovaných vstupů bylo celkem 13. První dvě „básničky“ byly hotové celkem rychle, pak mě ale má múza opustila a mně se nedařilo vymýšlet. Začali jsme nahrávat aspoň to, co jsme měli. Ondrovi se nějak nedařilo plně využít svůj hlas a nakonec to dopadlo tak, že mikrofon dostala do ruky jeho mamka, která zrovna byla svého mladšího syna v Praze navštívit. Její mírně chraplavý hlas, ke kterému Ondra ještě doplnil zvukové efekty, zněl fakt působivě. Přála bych vám slyšet nepovedené „záběry“ zpomaleně. U toho nám tekly slzy smíchu.

Poslední rýmovačky jsem vymýšlela na koleně ve čtvrtek večer v komoráku a v pozdějších večerních až nočních hodinách nahrával Ondra s mamkou v jejich chrasteckém „studiu“.  Ráno bylo všechno hotové a mohlo se začít.

Dopoledne i odpoledne jsme vystupovali dvakrát. Sraz jsme měli ráno v šest a odcházeli jsme kolem jedenácté večer. Při prvním vstupu jsme vychytali poslední mouchy, když se nám připomněla technika, že potřebuje jistou pozornost. Z Ondrova počítače hrála celá hudba včetně vypravěčky, ale když takový notebook nějakou dobu nepoužijete, přepne se do úsporného režimu a přestane hrát. A to se právě stalo uprostřed dovádění zvířátek na africké planině. Pak už jsme věděli, že bude stačit občas pohladit myš a počítač bude hrát.

S každým vystoupením jsme byli všichni lepší a lepší, malíři rychlejší a vůbec to sypalo jako na drátkách. Některé děti byly dokonce tak rychlé, že na svůj vstup vyběhly dříve, než měly (i když z jejich hlaviček to tak úplně nebylo ). Musím ale říct, že to jsou naprosto bez debat malí profíci, protože nikdo nemohl nic poznat a krásně jako rostlinky doplnily atmosféru milostného sblížení Simby a Naly.

Před námi byl poslední kolotoč. Věci dříve nazkoušené několikrát bez jediného zádrhelu se občas vymknou kontrole. Umírající Mufasa v podání Martina Pýchy neúmyslně vrazil vítěznému, zlému Scarovi (Ondra Rydl) takovou, že z toho měl málem slabý otřes mozku. Do zákulisí pak přišel ze scény Ondra, že mu vrazil Martin hlavou do hlavy „a něco tam křuplo. Mě bolí hlava, ale Martin tam možná umírá doopravdy.“ Ten nakonec přišel s tím, že mu nic není, ale že tam fakt něco křuplo. Záhadné křupnutí zůstalo dosud nerozluštěné a jsem ráda, že ani Scar ani Mufasa nemají žádné následky. Natož Ondra nebo Martin. I když možná někdy trochu praštění jsou...  

Všechny čtyři vstupy se nakonec pro oko diváka povedly a podle reakcí, které slýchám, se Lví král opravdu líbil a velmi překvapil – v dobrém slova smyslu.