Víkend 18. - 19.10.2008

Je večer, pátek 17.10. Na zítra připadají v úvahu dvě soutěže (D-STT) - v Přelouči (prezence hned ráno) a taky v Benešově (prezence dopoledne). Nás tlačí čas, protože odpoledne od dvou hodin máme trénink formací v Hlinsku. V Přelouči bylo přihlášených jen 5 párů včetně nás a my bychom potřebovali postupovku kvůli finálím a bodům… Benešov je taky relativně blízko… Tak ráno prostě pojedeme do Benešova, i když je tam prezence později než v Přelouči a potom honem do Hlinska.


A už je ráno, čas máme spočítaný, tak to v klidu stihneme. Jenže ejhle! Ondra otočí klíčem v zapalování, ale jeho Cordoba se nenamáhá reagovat. Tak ještě jednou a ještě, ale auto si trvá na svém a nahodit se nenechá. Jdu poprosit nějakého pána, jestli náhodou nemá startovací kabely. Sláva! Tak to nakonec ještě stihnem… auto si jen tak párkrát „zakašlalo“ a nic. Radovala jsem se předčasně. Co teď? Kousek odtud je ještě nějaký servis, třeba budeme mít štěstí… Ondra zmizel za dveřmi servisu a já nevím, co se tam děje. Známe chlapy a jejich neschopnost komunikovat v napjatých situacích, že? :-) No, náhradní baterka stála pětistovku a můžeme jet. Ještě výměna byla trochu krkolomná, protože nešlo o úplně stejný typ baterie, ale je hotovo, auto si vrní a my jedeme. Ještě pořád to stíháme do Benešova do konce prezence. Asi to budou trochu fofry, ale snad jsme si smůlu ráno vybrali. V tomto okamžiku mi v hlavně zní: „Neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil.“ A my jsme vážně nepřeskočili. My jsme si jen tak trochu poskočili a na D1 už o žádném skákání nemůže být řeč. Zácpa jak blázen a možnost, že bychom se do Benešova dostali včas se rozplynula jak pára nad hrncem.


Takže rovnou do Hlinska. Přijedou i páry z Plzně, tak stihnem aspoň něco v klidu. Trénink byl fajn, mě sice pořád mrzela ta propásnutá soutěž, ale to se nedá nic dělat. Navíc v Přelouči to nakonec byla postupovka. Kdybychom se ráno vypravili tam, všechno s tou vybitou baterií jsme mohli vyřídit a třeba bychom stihli aspoň ten Benešov. Jestli se vyjadřuju srozumitelně... Ale to už je jedno. Čas nevrátím. Ondra slíbil, že další víkend teda pojedeme oba dva dny, i když jsou v sobotu soutěže pro nás celkem daleko – Tábor, Hodonín a Český Těšín. Všechno celkem z ruky.


18:35: do Pardubic nám rychlík příváží Petra Zabystrzana rovnou z jeho tréninku ve Vídni. Zítra má u nás seminář. Jeli jsme ho s Ondrou vyzvednout na nádraží a unášíme ho do Hlinska. Den, který nezačal zrovna nejlíp, nakonec aspoň vesele skončil. Velkou měrou i díky Peťovi, jenžto je skoro pořád dobře naladěn a svou dobrou náladou hodně rychle „nakazí“ i své okolí. Na večer jsme měli ještě zamluvený bowling a hrál se i kulečník a stolní fotbálek (ten já teda ne zrovna ráda, protože mi ale vůůůbec nejde). Zato v kulečníku jsme s Renčou vyhrály pár panáků nad Ondrou s Petrem. Ne že bychom vyhrály celou hru, ale Petr nastavil takové podmínky, že jich za chvilku litoval. :-) Když se sobota přehoupla do neděle, pomalu jsme se sbalili a šli domů, abychom byli všichni schopní absolvovat dopolední semináře.


Musím říct, že celé dopoledne uteklo dost rychle. Všichni jsme měli dobrý pocit z dobře odvedené práce. Stihli jsme toho poměrně hodně a nebyl nikdo, kdo by odcházel z Petrových seminářů nespokojený. Takže i touto cestou ještě jednou díky za osobní přístup a oceňujeme talent zaujmout tak různorodou skupinu párů, jaká jsme se tam sešla. Moc děkujem a těšíme se na někdy příště!


(Snad nám v Hlinsku zbyde dost značek :-) – omlouvám se, poznámka jen pro pár jedinců :-) )